Chrám v Panenském Týnci

Jsou prázdniny, svítí slunce. Den, jako stvořený na výlet, odpočinek, meditaci.

Rozhodla jsem se spojit všechno v jediné a s mojí stejně krásně praštěnou Týnec 3kamarádkou Ivetou vyrazila do místa plného energie. Do Panenského Týnce.

Z materiálů, které jsem před cestou pročetla na internetu jsem věděla,  že jde o nedostavěný gotický chrám na místě, kde je velmi silná pozitivní a léčivá energie.  Strašně jsem se těšila. Tahle místa já fáááákt miluju.

Asi po 40 minutách jízdy autem z Chomutova směrem na Prahu jsme dorazily.

„Kéž bychom tam byly samy a měly možnost užít si to v klidu.“

Prošly jsme brankou v dřevěném plotě, který odděluje tohle místo od okolního světa. Zastavila jsem se v úžasu. To místo mě úplně uchvátilo.

Stály jsme před pomyslnou vstupní branou chrámu, který z neznámého důvodu nebyl nikdy dostavěn.  Už tady venku byla cítit silná energie.  Zdi  mezi sloupovím byly několik desítek metrů vysoké a zastřešovalo je blankytně modré nebe. Ve vzduchu bylo cítit vůni léta a trávy  a slunce se stínem kreslily na zem  světelné obrazy. Všude kolem byla  spousta stromů s obrovskými korunami a kmeny tak silnými, že bychom je nedokázaly obejmout ani společně s Ivetou.  Bylo to zvláštně fascinující.  Jiné, než místa, která jsem navštívila v minulosti.

Nevím, jestli existuje Bůh, přesto se z mých rtů vydralo „Můj Bože to je krása.“  Musela jsem  tady malou chvíli zůstat stát, bylo to tak krásné, uchvacující, monumentální, tajemné i magické. Chtěla jsem si tenhle obraz zapamatovat, nasát tu atmosféru.

Mezi zdmi už posedávali nějací lidé. „Škoda“, proletělo mi hlavou.

Týnec 2I tak jsme uprostřed chrámu, na místě, které bylo označené, jako energeticky nejsilnější, položily na půl složenou deku, posadily se a já rozprostřela do dvou protínajících se kruhů vykládací karty, které jsem vezla s sebou. Cítila jsem takový zvláštní, příjemný  klid duše a tenhle klid se rozléval celým mým tělem. Vrkající holubi, kteří hnízdili na sloupoví   tu a tam přeletěli nad našimi hlavami a dotvářeli  atmosféru tohoto místa.

Postavila jsem se a dovolila energii, která byla všudypřítomná, skrze chodidla proudit do mého těla. Tenhle proud jsem cítila  stejně silně, jako gejzír energie, který tryskal skrze moje temeno naopak z těla ven, vzhůru k nebi. Bylo to silné, příjemné a očišťující. A téhle energie bylo všude kolem tolik…Tlak na mých dlaních vytvářel iluzi toho, že jí můžu část oddělit a odnést si jí s sebou.

Otočila jsem se, abych zjistila, co dělá Iveta.

Za mými zády stálo asi 10 lidí. Oči měli zavřené, ruce podél těla otočené dlaněmi ke slunci, nikdo nemluvil.  Jen pár lidí, kteří právě procházeli kolem, si ohleduplně a velmi tiše cosi šeptalo. Všichni přišli ze stejného důvodu jako my. Ochutnat výjimečnost tohoto místa, načerpat silnou a léčivou energii, kterou chrám nabízí všem, kteří věří.

Původně jsem si přála, abychom tu byly samy, ale všichni ti  lidé, ještě umocnili to, co jsem v těchto okamžicích pociťovala.

Jakoby se svět rozdělil na dvě části, na ten venku za zdmi a ten druhý uvnitř nich. Cítila jsem obrovský pocit sounáležitosti  s těmi, kteří tu byli, jako bychom tvořili jeden jediný celek. Tady uvnitř jsme byli všichni stejní. Mladík s vizáží fotbalisty ponořený do svého osobního rituálu, maminka s malým dítětem, mladý Maor s pomalovaným obličejem, týpek s holou hlavou a potetovanými svaly, manželé důchodového věku…, já i Iveta.

Týnec 4Čas tady běžel nějak rychleji, než bych chtěla a my se musely vrátit nejen domů, ale i zpět do reality… Škoda.

Iveta poskládala oranžovou deku a já vrátila karty, snad i s kouskem té nádherné energie, zpět do krabičky. Prošly jsme malou brankou v dřevěném plotě a plné dojmů se vrátily zpátky k autu.

 Tak moc bych tady ještě chtěla zůstat…

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek